Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návrat Namizakeho 16

26. 10. 2009

"Chcete mi pomoct Naruto-sensei?" zeptala se kinkura a podívala se na svého senseie. "Ano, ale jen pokud mi to tvoje teta dovolí." řekl a podíval se na Kinsune. "Jasné, můžete jí pomoct." Souhlasila Kinsune. "Skvělé." usmál se a klekl si ke kinkuře a řekl: "Takže Kinkuro, ty neumíš skoro žádné rodinné jutsu, protože nerozumíš řeči psů, správně? "Ano Naruto-sensei." Prikývla a zahanbeně svěsila hlavu "Jsem jediný člen klanu, který to neumí." "Dobře, ale já vím, jak by jsi mohla používat skro všechna rodinná jutsu, kromě nějakých, anž by jsi musela rozumět psům." řekl Naruto. Všichni kromě Sakury zůstali v šoku. "Nedělejte si srandu, Kinkura psům nemůže rozumět. Neví, jak je používat. A bojím se, že jim ani nikdy nepotozumí." řekla Kinsune. "Pravda." přikývl Naruto "Kinkura nikdy neprozumí psům, ale co kdyby zvířata mluvila naší řečí?" "Naruto to je šílené, žiaden pes neumí mluvit naší řečí." Zakričel Kiba a Naruto se jen rozesmál. "Co je ti směšné?" "Kdy jsem říkal, že by jejím partnerem měl být pes?" usmál se Naruto "Chci jí dát jednu ze svých ninja lišek." "Co?" vyprskla Kinsune. Kinkura se jen usmála a otočila se ke své tetě. "můžu si jednu vzít, prosím?" "Promi%n, ale nechci mít v domě lišku, která je loajální Namikazemu, může to být špión." řekla Kinsune přísně. "Jestli je to kvůli vašemu rodinnému tajemství, tak vám dám malé lišče. Bude trénované a vychovávané vaší rodinou. Kromě toho jsou lišky věrné a nikdy svého partnera nezradí. Takže já nebudu mít žádnou moc nad liškou, kterou bude mít Kinkura." "Dobře, moje máma to povojí, ale v čem je jazyk lišek jiný od jazyka psů? Jak jim bude rozumět?" zeptal se Kiba. "Po prvním roku, každá liška mluví i naším jazykem. Takže liška bude ke Kinkuře mluvit lidským jazykem a nebude muset mluvit jazykem liščím." Kinkura se usmála. "Dobře, ale co s prvním rokem?" zeptala se Kinsune. "Mladé lišky sice neumí mluvit naší řečí, ale rozumějí ji. Tak co, může mít lišku?" "Dobře." souhlasila Kinsune a Kinkura radostí vyskočila. "Dobře, takže pojďte za mnou." řekl Naruto. Vzal Kinkuru za ruku a vedl je k budovám, kde si asi tucet malých lišek vesele hrálo. Sakura si nemohla pomoct, začala se usmívat. Líbilo se jí, jak se naruto stará o Kinkuru a zasnila se. "Přestaň přestaň." Smáli sa dva chlapci a okolo nich skákala malá liščata. Chlapci mohli mít okolo šesti sedmi roků. Liščata jim lízala tvář a tahala za jejich blonďaté vlasy. "Pojďte kluci, není to až tak zlé." zasmál se Naruto. Seděl na trávě s překříženýma nohamaa a na klíně mu seděla čtyři až pěti roční ružovo vlasé děvčátko. Okolo ní seděli tři malé lišky a děvčátko se vesele smálo. Před branou se na to vše dívala asi deseti roční dívka s hnědou, dospívající liškou. Stejně jako chlapci, měla blonďaté vlasy, ale sem tam měla nějaké růžové pramínky. Najednou si to děvče namířilo k Sakuře. Její tvář se strašně podobala Sakuřinému obličeji, ale ty oči "Má Narutove oči." Pomyslela si Sakura "Mami pojď taky." Zavolalo děvče a zamávalo, aby se k nim přidala. "Haló, Sakuro." zakřičela jí do ucha Ino. Sakura sebou trhla. "Co je?" "Ptala jsem se, jestli souhlasíš, že je Naruto perfektní s dětmi." řekla Ino a prstem ukázala na Naruta sedícího na zemi. Seděl tam s Kinkurou. Smál se a díval se, jak si Kinkura hraje s liščaty i ona se smála. "Jasně." Soulasila Sakura a její sen o Narutovi a jejich dětech jak si hrají s liškami se jí znovu vrátil na mysl. "Vypadalo to tak skutečně, jako by jsem tam vážně byla." Pomyslela si Sakura. "Naruto-sensei, a jak budu vědět, jaké je pro mě to správné?" zeptala se Kinkura. "To poznáš." usmál se Naruto. Přitom jedna z lišek vyskočila a přistála Kinkuře v rukou. "Naruto-sensei, myslím, že je to tahle." "Toto je Ronon, je to červená líška." řekl Naruto. "Jsem rád, že jsi konečně našla zvíře, se kterým si rozumíš a se kterým můžeš i trénovat." poškrábal Kiba malé lišče a obrátil se na Kinkuru. "Tvoji rodiče musí být na tebe pyšní." řekla mile Kinsune a podívala se na svojí neteř, které jí byla, skoro jako dcera. "Děkuji ti teto." usmála se Kinkura a otočila se k Narutovi. "Děkuji vám, Naruto-sensei." Naruto její úsměc opětoval. "Sádo se stalo, ale pamatuj si, lišky nejsou stejné jako psy, takže s nimi nemůžeš dělat úplně všechny jutsu jako s psy." "Proč?" "Většina lišek není tak fyzicky silná, ale poznají genjutsu a jsou chytřejší. Ale když budeš chtít, můžu ti ukázat nějaké techniky určené pro lišky." "Chápu Naruto-sensei." "Dobře, ale nejdřív si bude muset Ronon zvyknout na svůj nový domov." řekl Kiba a rozcuchal její vlasy. "Ok. Doufám, že ti naše jídlo bude chutnat Ronon." "Jsem přesvědčený, že ano. A když budeš chtít Ronon odměnit, tak mu dej rybu. Červené lišky milují ryby." Ronon vesel štěkl, když slyšel slovo ryba. Kiba i Kinsune se začali smát. "Dobře, ale už budeme muset jít." řekla Kinsune a vyšli s kinkurou a Ronon ven. "Uvidíme se zítra Naruto-sensei." řekla Kinkura a spolu s Kinsune odešli. Zůstali tam stát Naruto, Sakura, Ino, Sasuke a Kiba. "No kibo, co si myslíš?" zeptal se Naruto. "No myslel jsem, že byjsme si mohli zabojovat." usmál se Kiba. "Promiň, ale právě jsem bojoval se Sasukem a zítra mám trénink s týmy, co zítra?" "Ok. A koho máš v týmu?" zeptal se Kiba s úsměvem. "No máme takový mix.Jeden je jako Lee, dakší jako Shikamaru, jedna jako Ino, další jako Sakura a poslední jako Sasuke." "Kdo je ten "Sasuke"?" "Minuto Morino." odpověděla Sakura. "Takže vy máte Morina. Lituji vás." řekl Kiba a všichni se na něj podívali. "Neříkejte mi, že jste nečetli jeho složku." "Nějak mi to vypadlo." "V jejich rodině se trénují ninjové podobně, jako byl trénovaný Sai. Učí je, aby neprojevovali emoce, Už jako malý je učí, že neprojevovat emoce je nejlepší cesta stát se skvělým ninjou." "Aha." "Dobře, měl by jsem už jít. Pročtěte si jeho spis, něco se tam určitě dočtete." řekl Kiba a odešel. "I my by jsme měli jít, máme ještě hodně práce a na večeři jdeme k mím rodičům." Zahlásila Ino, chytila Sasukeho a už ho vlekla pryč.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář