Musím vydržet...musím vytrvat. Ano musím. Musím zůstat, dokud i On zůstane...a neodejdu, dokud neodejde i On. Vždyť právě On mě drží naživu...
Zadržela jsem dech a nervózně prošla "ulicí cel", kde věznili přes stovku vězňů. Z kamenných stěn chodby sálal chlad. I když jsem měla přes hlavu přetaženou kápi, vězňové mě poznali.
"Hej, to je ona! Tak co, jak se ti líbí venku?"
"Jak se ještě opovažuješ, ty zrádce vlastní krve?!"
"Ale ale, koho to k nám vítr zavál? Přišla si někoho z nás popravit?"
Přikrčela jsem se a přidala jsem do kroku. Ale chápala jsem je...bývaly i časy, co já nadávala za těmi chladnými mřížemi a bojovala o vlastní život...
Došla jsem až na konec chodby, vyběhla jsem patery schody a teď ještě dvě chodby...jak čato jsem tudy chodila. Zaťukala jsem na dveře. Z druhé strany se ozvalo jen jakésy souhlasné zamručení. Pomalu jsem otevřela dveře a spatřila jeho.
"Promiňte, Sasuke-sama...nesu vám večeři..."
"Jo, hoď to na stůl a nech mě v klidu."
Přikývla jsem a opustila jsem pokoj. Srdce mi bušilo dalších sedm a půl minuty...ale to vždycky, když na mě promluvil. Došla jsem až do kuchyně, kde jsem vytáhla z lednice chleba, co jsem si tam nechala v poledne a pustila jsem se do jídla....a při tom myslela na něj. Ani jsem si neuvědomila, že dovnitř vstoupil Kabuto.
"Tak co Kasai, zase duchem nepřítomná?"
Trhla jsem sebou.
"Zmlkni Kabuto."
Kabuto se jen ušklíbnul, posunul si brýle a rozmáchnul se. Ani jsem se neobtěžovala uhnout. Jeho pěst se dotkla mého břicha a jediné, co jsem cítila, byl tahavý pocit, jak se moje břišní svaly přizpůsobovaly jeho pěsti.
"Tak tohle je ta dokonalá schopnost, ta, kterou ti daroval Orochimaru-sama."
"Nic mi nedaroval...jen na mě sprostě dělal pokusy a tohle z toho vzniklo."
Kabuto se jen zlomyslně ušklíbnul.
"Samozřejmě. Ale vzniklo z toho něco zajímavého a užitečného...narozdíl od tvé posedlosti Sasukem-kun, která nejspíš dobře nedopadne..."
"Do toho ti nic není!"
Kabuto se naposledy ušklíbnul a odešel. Měl ale pravdu a to mě děsilo...teď jsem se ale rozhodla to nerešit. Musela jsem odnést ještě léky Orochimarovi. Vzala jsem jeho podnos a šla chodbou, pro mě mnohem temnější, než byla ta první.
Zaklepala jsem a otevřela jsem dveře. Přimrazeně jsem zůstala stát. Sasuke stál na jednom konci místnosti a právě se chystal Orochimara dorazit. Oba dva se na mě podívali. Orochimaru se slizce usmál.
"Kasai...právě včas. Buď tak hodná a odstraň ho. Náš Sasuke se najednou rozhodl jít proti nám."
Nám? Tim myslí i mě? To si snad myslí, že jsem tam celou dobu byla jen kvůli němu? A odstranit Sasukeho? Je sice pravda, že díky mým schopnostem jsem téměř nezranitelná, ale jak bych mohla...jak bych mohla odstranit někoho, kdo mě držel svou přítomností naživu, když jsem křičela na laboratorním stole jako pokusné morče...jen jsem zůstala stát na místě a zahleděla jsem se do země. Orochimaru zařval, jak na něj dopadlo ostří Sasukeho katany.
"Dělej! Pomoz mi!"
Ani jsem se ale nehla. Sasuke jednou rukou stisknul Orochimara pod krkem a druhou se chopil katany. V tom do místnosti vrazil druhými dveřmi Kabuto a vystřelil na Sasukeho otrávené jehly dřív, než na něj mohl Sasuke použít sharingan. Věděla jsem, že musím něco udělat...Sasuke měl zabrané obě ruce...chytla jsem kunai a vysřelila jsem rukou přes celou místnost...poprvé, co mi moje schopnost natahovat končetiny jako gumu dle libosti přišla vhod. Necelé tři metry ode mě jsem Sasukemu těsně před obličejem odrazila spršku jehel. Kabuto už se chystal k dalšímu útoku, když jsem vykopla nohu a kopla ho do obličeje. Když se skácel tak stačila jedna rána do týlu a byl v bezvědomí. Mezitím Sasuke použil Raikiri a Orochimara zabil. Vrátila jsem si končetiny do původního stavu a opět jsem nehybně stála. Byl tak blízko mě...slyšela jsem svůj rychlý tep...jeho kroky, jeho dech...i kdybych teď měla zemřít...nebyla bych šťastnější. Sasuke mě ale minul a pokračoval dál ven. Než ale úplně zmizel za zdmi, promluvil na mě.
"Musím teď něco udělat a to zabít určitého člověka. Pokud chceš, pojď se mnou."
Poslušně jako pes jsem ho mlčky následovala. Protože díky němu žiju. A budu ho následovat, klidně až na konec světa.
Hinatk@ <3
(bleachvsnaruto.blog.cz, 28. 10. 2009 8:30)