Síla přátelství
22. 10. 2009
Dva mladí muži stáli oproti sebe. Těla měli již zcela doráňané. Chvíli jen tak stáli, nenávistně na sebe hleděli a nabírali nové síly. Vtom se jeden z nich pohnul. Zahnal se katanou na toho druhého. Ten se stihl včas sehnout. Do vzduchu vzlétlo několik světle žlutých vlasů. Vznesli se do vzduchu a dopadly na zem. Blondiak už další úder blokoval svým kunaiom. Červené oči na něj nenávistně zazerali.
"Vzdej to už konečně!"
"Nikdy!"
"Proč? Jaký to má smysl bojovat, když předem víš že prohraješ?!" na to zatlačil na katanu a CePal se dotkl blondiakovho krku. Stiekli po ní kapičky krve. Blondiak se rychle osvobodil.
"Ty jsi ten kdo prohraje!" řekl sebejistě a vrhl se na Černé vlasy s další dávkou energie.
Bojovali dlouho. Nikdo dosud nezvítězí ani nikdo neprohrál. Počet ran na obou tělech stoupal. Necítili bolest. Nevnímali ji. Cítili jen nenávist jeden k druhému. A konečně padl ten poslední úder. Blondiak svíral Kunai zabodnutý v břiše toho druhého. Z očí zmizela červeň a změnila se na temnou černou. Jeho tělo by se zosypalo na zem. Jenže blondiak ho zadržel.
"Sasuke .."
"Vyhrál jsi ... Co to děláš?"
"Nenechám tě takto umřít!" oči se mu zaleskli.
"Naruto .."
"Nenechám tě tu zemřít." vzal Sasukeho tělo do náruče a odnášel ho pryč.
Sasuke se pomalu probouzel. Otevřel oči ale zpočátku nevěděl kde se nachází. Až potom. Poznává tuto pokoj. Je Narutova. Vzpomíná si.
Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil on.
"Už si hore? Přinesl jsem ti něco k jídlu." Položil na stolek u postele misku ramenu. Poté zamířil zase ke dveřím.
"Proč to děláš?"
"Lebo nie som taková bestie jako ty." s úsměvem zavřel dveře a Sasuke v pokoji osami.
"Bestie .." řekl si Sasuke jakoby přemýšlel nad významem toho slova. Pak se pustil do snídaně, protože už byl opravdu velmi hladový. Naruto se v jeho pokoji zastavil ještě jednou. Sasuke využil příležitosti a zeptal se to, co mu celý ten čas nedalo klidu.
"Naruto, proč si mě tam nenechal. Byl to boj na život a na smrt. A ty si ma nezabil když si mohl. Proč?"
"Už jsem ti řekl." Sasuke se zatvářil že mu ta odpověď nestačila. Naruto si vzdychla.
"Chci tě dostat zpět do Konohy. Ne tě zabít.
"Já se do Konohy už nemíním vrátit." odvrkol. Naruto jen nahodil spokojený úsměv.
"Ale to už si." Sasuke svraštil obočí.
"Dlouho tu nezůstanu." Naruto se již přestal usmívat. Místo toho se na Sasukeho přísně zamračil.
"Přestaň se už chovat jako idiot! Znám tě, Sasuke. Znám tě jakoby si byl můj bratr!"
"Já mám jen jednoho bratra! Možná se mi tentokrát nepodařilo zabít tě, ale příště se to podaří!"
"Ještě si i nevděčný!"
"Nikdo se ti neprosil zachraňovat mě!"
"Ale ano .. Tady ..." Naruto si položil dlaň na hruď.
"Svého bratra bych nezabil!" Naruto se otočil a vyšel z izby.Sasuke se ještě chvíli díval na dveře s vyjaveným výrazem. Mohlo by být možné, že mu na Narutovi přece jen trochu záleží? Že ho má rád jako bratra, a možná i něco víc?
Přišla noc a Sasuke se rozhodl, že odejde. Když už bylo všude ticho a tma, popošel ke dveřím a otevřel. Čekal, že tam už nikdo nebude. No ve chvíli, kdy dveře otevřel, setkal se s Narutovom modrýma očima.
"Nikam!" upozornil ho přísný hlas a vrátil zpět do pokoje. "Nedovolím ti zase odejít!"
"Tomu tak nezabrání! Nezůstanu zde! Já mám vlastní život a ty ani nikdo z této blbej vesnice do něj nepatříte!"
"Ty však do našich životů budeš patřit vždy!" Sasukeho štval ten jeho chladný tón. Ovládal ho neznámý pocit. Od té doby, co se s Narutem viděl naposledy, byl ještě v podstatě dítě. Měl 16 a teď po 4 letech je zcela jiný. Něčím ho přitahuje. jeho pohled je chladný, trochu mu připomíná ten jeho. Jenže v těchto očích barvy krásné azurové oblohy je i něha, láska a přátelství. Zatímco v těch jeho je jen nenávist a pomsta. Ani nevěděl jak a najednou byl celkem blízko u Narutova tváři. Stále na něj hleděl tím nuceným bezcitných pohledem. Sasuke se k němu zcela přiblížil. Byl tak blízko, že cítil jeho dech. Narutovi trocha zmakol pohled. Byl to jen okamžik a on nestíhal chápat. A Sasuke v jednu chvíli udělal něco, ny co by před několika hodinami ani jeden z nich nepomyslel. Jejich rty se nečekaně spojily ...
"Vzdej to už konečně!"
"Nikdy!"
"Proč? Jaký to má smysl bojovat, když předem víš že prohraješ?!" na to zatlačil na katanu a CePal se dotkl blondiakovho krku. Stiekli po ní kapičky krve. Blondiak se rychle osvobodil.
"Ty jsi ten kdo prohraje!" řekl sebejistě a vrhl se na Černé vlasy s další dávkou energie.
Bojovali dlouho. Nikdo dosud nezvítězí ani nikdo neprohrál. Počet ran na obou tělech stoupal. Necítili bolest. Nevnímali ji. Cítili jen nenávist jeden k druhému. A konečně padl ten poslední úder. Blondiak svíral Kunai zabodnutý v břiše toho druhého. Z očí zmizela červeň a změnila se na temnou černou. Jeho tělo by se zosypalo na zem. Jenže blondiak ho zadržel.
"Sasuke .."
"Vyhrál jsi ... Co to děláš?"
"Nenechám tě takto umřít!" oči se mu zaleskli.
"Naruto .."
"Nenechám tě tu zemřít." vzal Sasukeho tělo do náruče a odnášel ho pryč.
Sasuke se pomalu probouzel. Otevřel oči ale zpočátku nevěděl kde se nachází. Až potom. Poznává tuto pokoj. Je Narutova. Vzpomíná si.
Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil on.
"Už si hore? Přinesl jsem ti něco k jídlu." Položil na stolek u postele misku ramenu. Poté zamířil zase ke dveřím.
"Proč to děláš?"
"Lebo nie som taková bestie jako ty." s úsměvem zavřel dveře a Sasuke v pokoji osami.
"Bestie .." řekl si Sasuke jakoby přemýšlel nad významem toho slova. Pak se pustil do snídaně, protože už byl opravdu velmi hladový. Naruto se v jeho pokoji zastavil ještě jednou. Sasuke využil příležitosti a zeptal se to, co mu celý ten čas nedalo klidu.
"Naruto, proč si mě tam nenechal. Byl to boj na život a na smrt. A ty si ma nezabil když si mohl. Proč?"
"Už jsem ti řekl." Sasuke se zatvářil že mu ta odpověď nestačila. Naruto si vzdychla.
"Chci tě dostat zpět do Konohy. Ne tě zabít.
"Já se do Konohy už nemíním vrátit." odvrkol. Naruto jen nahodil spokojený úsměv.
"Ale to už si." Sasuke svraštil obočí.
"Dlouho tu nezůstanu." Naruto se již přestal usmívat. Místo toho se na Sasukeho přísně zamračil.
"Přestaň se už chovat jako idiot! Znám tě, Sasuke. Znám tě jakoby si byl můj bratr!"
"Já mám jen jednoho bratra! Možná se mi tentokrát nepodařilo zabít tě, ale příště se to podaří!"
"Ještě si i nevděčný!"
"Nikdo se ti neprosil zachraňovat mě!"
"Ale ano .. Tady ..." Naruto si položil dlaň na hruď.
"Svého bratra bych nezabil!" Naruto se otočil a vyšel z izby.Sasuke se ještě chvíli díval na dveře s vyjaveným výrazem. Mohlo by být možné, že mu na Narutovi přece jen trochu záleží? Že ho má rád jako bratra, a možná i něco víc?
Přišla noc a Sasuke se rozhodl, že odejde. Když už bylo všude ticho a tma, popošel ke dveřím a otevřel. Čekal, že tam už nikdo nebude. No ve chvíli, kdy dveře otevřel, setkal se s Narutovom modrýma očima.
"Nikam!" upozornil ho přísný hlas a vrátil zpět do pokoje. "Nedovolím ti zase odejít!"
"Tomu tak nezabrání! Nezůstanu zde! Já mám vlastní život a ty ani nikdo z této blbej vesnice do něj nepatříte!"
"Ty však do našich životů budeš patřit vždy!" Sasukeho štval ten jeho chladný tón. Ovládal ho neznámý pocit. Od té doby, co se s Narutem viděl naposledy, byl ještě v podstatě dítě. Měl 16 a teď po 4 letech je zcela jiný. Něčím ho přitahuje. jeho pohled je chladný, trochu mu připomíná ten jeho. Jenže v těchto očích barvy krásné azurové oblohy je i něha, láska a přátelství. Zatímco v těch jeho je jen nenávist a pomsta. Ani nevěděl jak a najednou byl celkem blízko u Narutova tváři. Stále na něj hleděl tím nuceným bezcitných pohledem. Sasuke se k němu zcela přiblížil. Byl tak blízko, že cítil jeho dech. Narutovi trocha zmakol pohled. Byl to jen okamžik a on nestíhal chápat. A Sasuke v jednu chvíli udělal něco, ny co by před několika hodinami ani jeden z nich nepomyslel. Jejich rty se nečekaně spojily ...
Subarashí
(Kitsune-chan, 29. 6. 2011 19:41)